Placeholder image for template purposes.

Článek

Magna Torrero se zapisuje do kronik automobilové historie: Názor zasvěceného člověka

November 21, 2022
3-min read

Když v roce 1989 spatřil světlo světa koncept Magna Torrero, otřáslo to jak automobilovým, tak filmovým světem. Designéři se předháněli v navrhování podobných konceptů a z Hollywoodu se ozvali, že by tento futuristický počin rádi použili ve filmu Terminátor 2: Den zúčtování.

Úkolem Rockyho Taylora, který byl konstruktérem prototypu Magna, bylo připravit Torrero na převoz do Kalifornie, kde mělo vozidlo absolvovat kamerové zkoušky. Součástí jeho práce byla testovací jízda s Torrerem na parkovišti při rychlosti do 50 km/h.

„Filmoví producenti hledali technicky vyspělé vozidlo s futuristickým designem,“ vzpomíná Taylor, který je momentálně vedoucím závodu Magna v michiganském Troy. „Torrero byl naprostý unikát. Při pohledu na něj designéři vždy s údivem poznamenali, že vypadá naprosto famózně.“

A dodává: „Bylo vzrušující do něho nasednout, nastartovat a vnímat hukot 8,1litrového osmiválce. Ale s tak drahým vozidlem nejezdíte na nákupy. Jen jsem se ujistil, že vždy naskočí a jede.“

I když se Torrero s 532 koňskými silami na stříbrném plátně nakonec neobjevilo, údajně kvůli rozpočtovým škrtům filmového studia, v srpnu poputuje do kanadského muzea automobilů, kde se stane součástí historické kolekce.

Když bylo Torrero uvedeno na ženevském autosalonu v roce 1989, bylo vyhlášeno jako odvážný krok společnosti Magna do oboru navrhování a výroby automobilů, protože společnost tímto počinem rozšířila své kompetence.

Vozidlo, které se stalo předobrazem dnešních sportovně-luxusních terénních vozidel, bylo podle kritiků dostatečně odvážné, aby vynikalo mezi ostatními koncepty vozidel na autosalonech, a bylo jasným příkladem toho, že i sportovně-užitkový vůz se může dostat do vyšší třídy.

Torrero se v té době mohlo pochlubit stylovými prvky, které jsou u dnešních SUV a crossoverů naprosto běžné – mohutnými blatníky, velkými mřížkami chladiče a zkoseným čelním sklem. Interiér byl potažen bizoní kůží a vybaven celou řadou elektronických vychytávek, včetně faxu a videopřehrávače. Všemu vévodila otočná přední sedadla.

A i když bylo Torrero popisováno jako „revoluční“ a „nezapomenutelné“, nikdy se nezačalo sériově vyrábět a postupně upadlo v zapomnění, protože bylo zaparkované v suterénu závodu společnosti Magna v ontarijském Concordu. Dnes je to něco jako „poklad z půdy“, tedy klasické auto, které bylo schováno a chráněno, dokud ho zase někdo neobjeví a nenavrátí mu jeho původní lesk a slávu.

Tyto vzpomínky se vybaví Taylorovi, který vzpomíná na sledování filmu na videoobrazovce na zadním sedadle Torrera.

„Byl to Blade Runner,“ svěřuje se. „V Torreru jste si mohli zahrát i úplně první videohru Atari. Konstruktéři jako já byli tímto vozidlem fascinováni. V polední přestávce jsme se občas vypařili a hráli v Torreru Pong. Až bude vozidlo součástí muzejní expozice, chci tam vzít vnoučata. Říct jim, že tohle je velký kus mého života. Zajišťoval jsem jeho provoz, převážel ho a staral se o něj celých 15 let.“